ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

NEBO JE VÝSLEDEK EVOLUCE?

Co určuje co je a co není Vědecká metoda?

Vědecká metoda která ověřuje teorii jako vědeckou pravdu:

1) Pozoruje, co se děje;

2) Na základě pozorování, formuluje teorii o tom, co může být pravda;

3) Zkontroluje teorii s dalším pozorováním a experimenty;

4) Dokáže, že předpovědi založené na teorii budou realizovány a jsou opakovatelné.

Tváří v tvář s teorií evoluce máme velké potíže při uplatňování vědecké metody od svého prvního bodu: jak by se mohla pozorovat spontánní generace života? Kde? Naše pozorování dokazuje, že život pochází jen ze života. Nikdo nebyl přítomný při údajné spontánní generaci života.

Je pravda, že laboratorní experimenty se pokusili "kopírovat" tyto začátky, ale je také pravda že když byly provedeny pokusy o tak zvanou. spontánní generaci, neuspěly.

V roce 1953, Stanley Miller vystavěl plynné směsi skládající se z vodíku, metanu, amoniaku a vodní páry pomocí elektrickým proudem. O co se to pokoušel? Myšlenka byla rekonstrukce zemské atmosféry podléhající elektrickému proudu a experimentovat to, k čemu mohlo dojít působením blesku v údajně pravěké atmosféře. Cílem bylo získat 20 aminokyselin nezbytných pro život.

Získal sporně pouze čtyři.

V následujících desetiletích se nikdy nepodařilo dostat všech 20 aminokyselin. Nepřekonatelný problém je tento: v případě, že by byl kyslík ve vzduchu, první aminokyselina by nikdy nevznikla (ve skutečnosti, Miller kyslík nepoužil) a bez kyslíku, by aminokyselina byla zničena kosmickými paprsky.

Chceme-li pokračovat v průzkumu evoluční teorie musíme tedy předstírat, že aminokyseliny byly vytvořeny navzdor vědeckému zákonu i bez přítomnosti kyslíku. A musíme předstírat, že jich bylo vytvořeno všech 20. Tímto jsme získali jakoby, tak zvané stavební cihly – to jest proteiny.

Dalším krokem by bylo, že tyto aminokyseliny by údajně skončily v oceánech a zde vytvořily, něco co se nazývá organická polévka. Pokud již není pravděpodobná první hypotéza o vzniku aminokyselin, tvorba organické polévky je ještě více nepravděpodobná.

Ve skutečnosti, stejná energie, která údajně rozdělila jednoduché sloučeniny v atmosféře by měla ještě rychleji rozložit jakýkoli komplex aminokyselin (Miller ve skutečnosti 4 aminokyseliny získané zachránil protože je vyjmul z elektrických šoků aby jimi nebyly rozloženy).

Pojďme předstírat, však, že aminokyseliny dosáhly oceán, protože unikly z destruktivního působení ultrafialového záření. Ale co potom? Ve vodě by nebylo dost energie k aktivaci dalších chemických reakcí (voda vždy inhibuje tvorbu složitějších molekul).

Aminokyseliny by musely opustit vodu aby mohly tvořit větší molekuly a vyvíjet proteiny užitečné pro formování života. Ale z vody, by byly znovu vystaveny destruktivnímu ultrafialovému záření.

Stojí za to připomenout slova biochemika George Walda: "spontánní rozpuštění pokračuje mnohem rychleji a pak je mnohem pravděpodobnější než spontánní syntéza" (Původ života, encyklopedie Zanicheli, 1968, s. 13,8, 13,9.).

Předstíráme li, že všechno, co je nevysvětlitelné ale proběhlo, musíme však překousnout jiný velký problém.

Ve skutečnosti existuje více než 100 aminokyselin, z nichž je zapotřebí ale pouze 20, pro životní bílkoviny. Aby to nebylo příliš jednoduché, tyto aminokyseliny jsou přítomny ve dvou konfiguracích. Některé molekuly, ve skutečnosti, jsou pravotočivé a jiné jsou levotočivé. Při náhodném vytváření můžeme předpokládat že asi polovina by mohla být jednoho typu a druhá polovina druhého typu.

Skutečnost je, že těch 20 použitých aminokyselin v syntéze proteinů, je však levotočivých.

Zhodnocením situace už teď musíme říci, že pokračovat v pokusu vysvětlit evoluční teorii, musíme nutně ignorovat vědecká fakta:

  1. musíme předstírat, že jsme aminokyseliny náhodně vytvořili elektrickým proudem
  2. musíme předstírat, že tyto aminokyseliny odolaly šoku, který je měl vytvořit;
  3. musíme předstírat, že skončily v oceánu;
  4. musíme předstírat, že je oceán neeliminoval;
  5. musíme předstírat, že z vody vystoupily;
  6. musíme předstírat, že nebyly zničeny ultrafialovým zářením;
  7. musíme předstírat, že mezi více než 100, které vstoupily do hry pouze 20 požadovaných to dokázalo;
  8. musíme předstírat, že těch 20, náhodou, byly všechny levotočivé.

Za předpokladu, že vše, co (vlastně nepředpokládáme, ale sníme o tom, že toto vše se stalo proti všemi důkazům a vší logice), získáme (předstírajíce) jen 20 těch správných aminokyselin.

Ale pozor:

abychom to dokázali museli bychom vytvářet těchto 20 aminokyselin stejným způsobem, jako když poslepu osoba vytahuje ze sáčku (který obsahuje 100 číslovaných koleček od 1 do 100) 20 koleček, které jsou nejen všechny v lichém počtu, ale také aby byly chyceny tak že vylosovaná čísla budou narůstat.

Jen jediná chyba by zabránila aby proteina fungovala!!!!!!

Abychom nezastavili a okamžitě nezlikvidovali evoluční teorii jako nesmyslnou báchorku, musíme předstírat, že to, co bylo řečeno, se stalo.

Je však třeba připomenout, že šance aby jen jediná jednoduchá molekula bílkoviny vznikla náhodou v organické polévce je 10¹¹³ (jedna ku 100.000.000.000.000.000.000.000.000. 000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000.000. 000.000.000.000.000.000.000.000.000.000).

Tato pravděpodobnost evolucionistům nevadí. Výskyt této pravděpodobnosti je rozumný? Podle matematiků, ne! Matematici ji vyřazují. Chceme-li získat představu o pravděpodobnosti, je třeba mít na paměti, že počet vyjádřený 10¹¹³ představuje vyšší množství, než jsou údajně všechny atomy ve vesmíru.

Ale zde to ještě nekončí! Některé proteiny slouží jako konstrukce, jiné jako enzymy. Bez enzymatických proteinů buňka zemře. Je třeba 2000 enzymatických protein nezbytných pro fungování buňky. Připustíme-li, že by všech 2000 bylo spolu dohromady máme šanci? Jednu ku 10 ⁴ ⁰ ⁰ ⁰ ⁰ (1 následovaný čtyřicetitisíci nulami).

Jsme zcela mimo oblast i fantasie!

 Ale to stále ještě nejsme u konce! Buňka musí být obklopena membránou. Tato membrána je velmi složitá (je vytvořená z molekul proteinů, cukrů a tuků). A tady jsou další nepřekonatelné potíže: při vzniku buňky musí být nejprve membrána, ale než bude utvořena je třeba existenza jiné buňky.

Je to jako ta známá otázka: co bylo dříve slepice nebo vejce?

Budeme-li stále ještě předstírat, že náhodou se to všechno stalo, máme konečně život, který se vyvíjí? Vůbec ne. Nyní je třeba syntetizovat nukleotidy, stavebních jednotek DNA, ve kterých je obsažen genetický kód. Pět histonů je spojeno s DNA. Vezmeme-li nejjednodušší z těchto pěti histonů a vypočítáme pravděpodobnost souhrnné náhodné sintésy, dostaneme pravděpodobnost 20 ¹ º º (číslo, které převyšuje součet všech atomů ve všech hvězdách a galaxiích viditelných s pomocí nejsilnějších astronomických dalekohledů) .

Ale teď, poté, co jsme si představili, že všechno, co se stalo je neuvěřitelně šťastná náhoda, která se nestala jediné bunce ale miliardám buněk má tato buňka ještě jiné překážky?

Dejme tomu (pokračujeme v naší představitosti), že musíme předpokládat (ve skutečnosti, předpokládat, s velkou fantazií), že buňka vynalezla fotosyntézu. To je proces, při kterém rostliny absorbují oxid uhličitý a poskytují kyslík.

Buňka musela být zaměstnána na této nahodilé akci a musela mít k tomu nevysvětlitelnou inteligenci, protože vědci stále ještě fotosyntéze dobře nerozumějí.

Volná kyslíková atmosféra, pomocí fotosyntésy se stala atmosférou v níž jedna molekula v pěti je kyslík. To umožnilo život pro zvířata a vznik ozonové vrstvy, která chrání veškerý život před škodlivým ultrafialovým zářením.

Ještě musíme být tak slepí ještě něco přičíst náhodě?

Je divné říci, že teorie evoluce tvrdí, že věci šly přesně naopak toho, co pozorujeme. Máme na mysli entropii která určuje že věci ponechané náhodě se stávají chaotické a upadají.

        Ne, evoluční teorie si nezaslouží být považována částí vědecké oblasti. Patří k fantasii!

        Přesto - evolucionisté tvrdí že z jednobuněčného organismu byly odvozené mnohobuněčné organismy.

 Tak proč evoluce je tak všeobecně přijímána?

Mezitím je třeba říci, že v posledních letech stále více a více vědců, zavrhuje teorii evoluce. Ve Spojených státech stále více a více škol zákazuje její výuku.

Důvody pro široké přijetí evoluce jsou různé. Veřejnost ji akceptuje a je to: píše se o ní v knihách, všichni jí znají. V minulosti byla přijata k ospravedlnění politické doktríny, jako je právo silnějšího ovládnout slabšího. V akademickém světě je často akceptována proto aby nebyla ponechaná žádná alternativa na to, že Bůh stvořil vesmír.

      Ne, evoluční teorie nemá nic společného s vědou!