Pomohla jsem už mnohým napravit nalomené zdraví, nabrat zpět ztracené sebevědomí a začít se znovu se cítit skvěle, zdravě, a hlavně mít spoustu energie, která pomáhá úspěšně čelit problémům.

Je mi 77 let a mohu říci, že jen velmi málo mých vrstevníků je na tom jako já.

Mám tolik energii jako před 20ti lety. Vstávám ráno v 6 hodin a chodím spát kolem 11 večer.

Mám velkou chuť do života, plánuji, co budu dělat dalších příštích 20 let a jsem opravdu šťastná.

Ale dříve tomu tak nebylo

Před čtyřiceti lety převládal stres, nadváha, strach stárnout, starost o podnik, o nevhodné zamněstnance, o neplatící zákazníky, o rodinu, výčitky svědomí. Měla jsem starost o budoucnost; připadala jsem si spíše jako svůj vlastní zaměstnanec. Pracovala jsem od nevidím do nevidím a pomalu jsem ztrácela chuť do života. Také jsem pochopila, že i pro svého partnera už dávno nejsem jen ta jediná.

Rozhodla jsem se všechno změnit a nastalo období, které sice nebylo lehké, ale naučilo mě mnohé. 

To bylo na jaře roku 1993. 

Dnes mám životní jistoty, elán do života a velmi příjemný pocit, že moje fyzická kondice je bez problémů, že mohu disponovat s časem navíc, že mám finanční rovnováhu a že můj život má smysl i pro lidi, se kterými jsem v kontaktu.  

Vezmu to od začátku.

Narodila jsem se v Praze a jako drtivá většina lidí v komunistických zemích jsem se ve škole naučila, že náboženství je opium pro lidi, aby se jim dalo lépe vládnout. Takže jsem byla přesvědčeným ateistou a myšlenka že nějaký bůh stvořil zemi a život na ní, mi budila úsměv na rtech. S lidmi, kteří na takové báchorky věřili, jsem měla soucit.

Mám jedinou dceru a žiji v Itálii. I když jsem byla nevěřící, moje dcera byla pokřtěna. To proto aby to nepohoršilo italské příbuzné. Ateisti jsou velice tolerantí lidé a protože ve škole se všechny děti biřmovaly tak ani ona nemohla o tuto slávu přijít.

Po povinné škole jsem pro ní vybrala církevní gymnázium . Důvod byl ten, že to bylo jedno z nejlepších gymnázií v Miláně.

Jako všichni její vrstevníci měla i ona, coby šestnáctileté dítě, spoustu existenčních otázek na které jí pravděpodobně její učitelé nedokázali odpovědět.

Začala k nám zvát Jehovisty, kteří se jí snažili její pochyby objasnit. Někdy se ovšem stávalo, že moje dcera přicházela  na sjednané schůzky pozdě a tak jsem někdy těm příjemným lidem nabídla čaj či kávu a aby se to čekání zkrátilo, dávala jsem se s nimi do řeči. Mimo jiné jsem se s nimi vsadila, že Bůh neexistuje.

Prohrála jsem a tak začala moje dlouhá cesta za pravdou. Nestala jsem se Jehovistou.

Nové poznatky mi pomohly překonat rozchod s partnerem a změnit zaměstnání.

Poté, co mě pokřtili, jsem nemohla pokračovat  ve své práci v reklamní agentuře. Reklama neříká vždy věci tak, jak doopravdy jsou, a já bych tak musela překročit jeden příkaz z Desatera přikázání.

A tak jsem svou reklamní kancelář výhodně prodala, protože jsem měla vynikající zákazníky. Moje agentura například obstarala gadget pro oslavu prvního milionu hamburgerů prodaných v Miláně, mými zákazníky byly některé italské banky a měla jsem i důležité zákazníky v Německu, jako např. Philips, Karstad a Ford-Werke.

Vzhledem k tomu, že mám od roku 1985 malou bio farmu, rozhodla jsem se zde otevřít B&B s restaurací.

Jsem, jak se tak říká požitkář a miluji vaření. Rok jsem navštěvovala různé kurzy. Navíc jsem dělala praxi u dobrých přátel, kteří měli v Miláně velmi úspěšnou restauraci, protože jenom vědět, jak to funguje, nestačí.  

Na konec jsem si pozvala svou milou příbuznou z Děčína Martu Tošovskou, která pracovala jako účetní v severočeských restauracích a spolu jsme daly dohromady správné menu, které nebylo drahé. Většina surovin pocházela z naší zelinářské zahrádky, menu bylo rychlé na přípravu, takže jsem potřebovala v kuchyni jen jednoho zaměstnance a zbytek byl skvělý.  

Již po 5 letech moje restaurace byla vyhlášená. Největší chlouba pro mě však nebyla to, že jsem v celé Lombardii patřila mezi 30 nejlepších B&B, ani to, že o mě jednou psaly i nejčtenější italské noviny Corriere della Sera. Nejvíc jsem si vážila toho, že jsem měla hosty, kteří přijeli i jen na večeři z Milána vzdáleného 80km.

Cesta od bio hospodářství k správné výživě mě dovedla k zájmu o alternativní medicínu.

 Zabývám se jí už 17 let, a tak jsem si myslela, že mohu dát možnost i jiným lidem, aby se začali starat o své zdraví jinak než jak jsou zvyklí.

Protože není možné dělat dvě takto náročné věci současně a vzhledem k tomu, že je těžké dát dohromady to co jsem dělala, a to, co jsem měla v úmyslu dělat, rozhodla jsem se pro velkou životní změnu. 

Svou farmu a B&B  jsem nechala přepsat u notáře na mou dceru. Teď se o ní stará ona.

Já jsem se stala poradcem a sdílím své zkušenosti s ostatními lidmi, kteří řeší problémy stejně jako já před lety.

Ve svém programu učím jak vykročit na tuto cestu, Jak najít odpověď na otázku, „Jsme zdraví, protože jsme šťastní, nebo jsme šťastní, protože jsme zdraví?“. 

Nikdy jsem panu Leninovi nefandila, ale jeho výrok „Učit se, učit se, učit se“ stále praktikuji a všem doporučuji.

Za posledních 40 let jsem se toho hodně naučila a myslím si, že bych vám mohla velmi zkrátit vaši cestu k osobní a finanční svobodě. Byla jsem vždycky průkopníkem nových metod a nebála jsem se dělat změny a použít nové technologie.

Byla jsem jedna z prvních v našem kraji, která si před více než 30 lety nechala instalovat sluneční panely na teplou vodu a před 12 lety fotovoltaické panely na výrobu elektřiny. A také jsem samozřejmě neměla problémy pokračovat, i když moje konference o bio zemědělství byly neúspěšné. V Itálii totiž bylo absolutně nezvyklé, že by mladá žena, navíc ta, která se přistěhovala z velkoměsta, poučovala muže, kteří byli od malička zemědělci a synové zemědělců.

Dnes, díky snadné dostupnosti informací na internetu, i když už nejsem „mladá žena“, se ráda učím novým způsobům komunikace on-line, a mohu tak pomoci lidem dostat se ven ze začarovaného kruhu nevědomosti, který způsobuje otroctví, past, do které nás tento systém uvěznil. Fakt je, že je velmi těžké se na internetu orientovat. Dnes za jediný den získáváme tolik informací jako lidé v 19. století za celý život. Přijali jsme jako normální mnoho absurdních faktů.

Michael Ellner to řekl velmi dobře:

„Stačí se porozhlédnout kolem sebe.

Všechno je obráceně, všechno je vzhůru nohama.

Lékaři ničí zdraví, právníci ničí spravedlnost, psychiatři ničí mysl, vědci ničí pravdu, hlavní média ničí informace, náboženství ničí duchovnost a vlády ničí svobodu.“

Zkuste to dát i vy znovu do pořádku a vydejte se se mnou na Cestu za Štěstím.